Štve Vás něco ve vaší práci? Pak čtěte pozorně

Štve Vás něco ve vaší práci? Pak čtěte pozorně

Tlak, stres, vztahy na pracovišti. Každodenní kolotoč poměrně velkého vzorku naší populace. Chcete znát příčiny, proč vniká takové prostředí? Proč se lidé mají potřebu v práci tak stresovat?

Možná že je znáte. Tlak okolí, rychlá doba. Všichni chtějí všechno hned. Včera bylo pozdě.

Emaily, messengery, mobilní telefony, sms zprávy, sdílené kalendáře. To všechno nás tlačí do kouta pracovních depresí. Jsme stále online, kontrolovatelní, kontrolovaní. Jak se Vám to líbí? Často slýchávám, že lidé kteří chtějí dělat svou práci dobře už neexistují. Prý už jsou jen povaleči, kteří nechtějí pracovat, ale peníze brát, to ano. Já to tak nevidím. Znám samozřejmě i případy, kdy lidé dvě  třetiny směny stráví někde v koutě nebo na nákupech, jak se říká s řádem zlaté jehly na krku. Vyslovené povaleče ale neznám

Začíná to v rodině

Prvopočátek pochází právě z rodiny. Za mých mladých časů existovali jen pevné linky. Telefon nebyl standardem, ale výsadou a opravdu ho doma neměl každý. V kapse jsme nosili drobné nebo později čipovou kartu do veřejných telefonních budek. Tak se opravdu žili. Když jsme měli být v 6 doma, tak jsme doma byli, protože by rodiče měli strach. A jak to vypadá dnes. Neustálé změny už od malička. Šestileté dítě už má mobil, aby mohlo diskutovat s rodiči o tom, v kolik má být doma. Přestože původní domluva byla v 6 hodin, domluva se ještě 5x změní. Finální rozhodnutí většinou končí na 8. až 9.hodině večerní, protože vlastně můžeme dítěti kdykoliv zavolat a zkontrolovat, jestli je v pořádku. Ale kde je zodpovědnost, pravidelnost a jistota, kterou dětem předáváme právě svými pravidly a pravidelností. Život v chaosu je to nejhorším co nás může potkat. Změny jsou prima, ale pokud jejich 10 za den, pak ztrácíme pevnou půdu po nohama.

Pokračuje to ve škole

Moje oblíbené téma škola. Tady sice pravidelně vstáváme a v 8:00 se začínají naše hlavy plnit obecnými pravidly absolutně nepraktickým pro život, ale přeci je musíme znát. A co nás zde zbavuje jistoty a pravidelnosti??? Na prvním stupni to ještě jde. jeden učitel a malý počet hodin strávených v lavici je celkem pravidelným počinem. ovšem druhý stupeň je katastrofa. 8 kantorů, 13 předmětů, každý den se sice začíná v 8:00, ale končí se jednou ve 12:30, podruhé 15:30. Každý kantor má jiné nároky a jiné hodnocení. Co to udělá s našimi hlavami? Soustředíme se na nároky místo na zisk užitečných informací, potřebných pro život. Zkuste si vzpomenout, jak to ve škole vypadalo. Soustředili jste se na nároky, nikoli na obsah.

No a nakonec zaměstnání

Znáte ve svém okolí nějaké flákače? Často slýchávám jak se lidem dnes nechce pracovat a jen chtějí brát peníze. Asi sen většiny z nás být rentiérem. Řekněme si hned, že se to asi většině z nás nestane. Ledaže byste se dali k policii alespoň na deset let. Ovšem tato možnost jen pro ty nejotrlejší. A proto zbývá jen jediné. Být kontrolovaným objektem neschopným vlastního uvažování v zaměstnání, které Vás ubíjí a nepřináší Vám žádné potěšení, jen tu mizernou almužnu 15. v měsíci.

Rozhřešení

Máte dvě možnosti. Ano jen 2 možnosti, jak to přežít. První možnost spočívá v nalezení té správné práce, která Vás bude naplňovat, bavit a dostanete za ní adekvátní odměnu, která uspokojí Vaše životní potřeby alespoň na 95%. Zbylých 5% doženete v druhém zaměstnání, kterým to dotáhnete třeba i jednou dvakrát ročně na dovolenou.

Druhou variantou je začít tvořit svoje zaměstnání. Dělat to, v čem jste dobří a opravdu Vás to baví, naplňuje. Pak se adekvátní odměna zákonitě musí dostavit. Jediným kritériem, které je potřeba splnit: mít pro svoji práci zákazníka, který bude ochoten za ni zaplatit, a který vaši službu, či výrobek potřebuje. Tedy odbyt. Jak ho mít, rozebereme zítra na setkání u čaje.

Co vy na to???

Klikněte a hned zjistíte víc

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.