Staroušci a mlaďoši sněženky a machři

Staroušci a mlaďoši sněženky a machři

Tisíckrát probírané téma rodiče – děti, děti – rodiče.Dnes ale trochu jinak Dospělé děti a rodiče. Děti vyrostou, jsou dospělé, samostatné mají svůj život. Rodiče jim dali , to co mohli, co považovali za nejlepší.Vše by mělo být v pořádku. Bohužel v mnoha případech není. Rodiče podvědomě by se chtěli o děti ve stáří opřít. Je to zakódované ve způsobu života předešlých generací-výměnky. Dnešní mladá generace ale tuto potřebu rodičů nevidí nebo nechce vidět. Proč? Vidí rodiče jako silné osobnosti, kteří nic nepotřebují? Opak je bohužel pravdou. Rodiče ale tu podporu potřebují, většinou už svoje rodiče nemají a v jejich životu zůstalo trocha prázdna. Ty dětí by to prázdno měly zaplnit. Nejde o finance, jde o duševní podporu. Proč děti nezavolají, nezeptají se ? Proč nezajdou, proč je rodiče svými telefonáty, dotazy obtěžují? Měli bychom ale počítat s tím, že jednou také zestárneme?

Děti si vybírají své rodiče! Ať se Vám to zdá jakkoliv praštěné, je to tak. zrcadlo-detiNašimi největšími učiteli jsou naše ratolesti, které se nám snaží někdy více někdy méně, převážně však marně ukazovat cestu, kterou bychom se měli vydat. Cestou nemyslím zrovna vydat se na křižovatce doprava, protože mi to říká moje děcko! Jde o životní cestu. Všímejte si svých dětí.

Kouč. Dnes tisíckrát skloňované slovo, použité na každé druhé stránce. Každý člověk s dvouměsíčním kurzem dnes dělá kouče. Koučink je o životě a prožitcích. Děti jsou myšlenkově čisté. Čím menší, tím lepší. Předškolní děti nemají pojem o penězích, o nenávisti, zlobě, času. Žijí tady a teď. Neřeší budoucnost a už vůbec ne minulost. Neřeší peníze, zlobu nenávist. žijí okamžikem. Budoucnost je čeká, to si moc dobře uvědomují a také tuší, že ji mohou velmi snadno ovlivnit. Proto jsou těmi nejlepšími kouči našeho života.

Funguje to následovně. Děti nám ukazují náš obraz v zrcadle. Jsou našimi malými obdobami. Na jejich chování se dá naprosto úžasně sledovat chování rodičů. Děti dokonale kopírují své rodiče. Ruku na srdce, už jste se někdy zamysleli nad chováním svého potomka? Když se malé dítě vzteká, dost často slyším od rodičů: „Nevím po kom to dítě je! Po kom to má?“ Po kom asi. S kým tráví většinu svého času? Kdo mu předává svoje zkušenosti, chování a zvyky. Určitě ne nikdo, koho vidí jednou za měsíc.

Děti rostou a jejich chování začne ovlivňovat vzdělávací systém, kamarádi a spolužáci. A proč? Jestli jste nad tím nikdy nezamysleli, pak to zkusíme spolu. Víte co je to porovnávání? Samozřejmě, hloupá otázka. Dítě porovnává, co má  kdo lepší. touží po nedosažitelném a chce mít to, co mají ostatní. Kdo ho to naučil? Ruku na na srdce! Říkáte si: „To není moje práce? Prásk!!! Ano je to vaše práce. Kdo v dnešní společnosti děti vede ke kreativitě. Každý z nás je jiný, vypadá jinak, chová se trochu jinak, touží po jiných věcech. V tom tkví kreativita. Být jiný, netoužit po okolí, ale mít vlastní cíle. Osobně bych schválil zákon, který by trestal pár fackami za bránění v kreativitě. Buďte osobnostmi, sněte a svoje sny realizujte, děti vám ukáží cestu.

Dospělé „děti“ fungují jako trenéři. Dají Vám hezky na talíři sníst, co jste si navařili. Nezapomínejte, je to pořád váš výtvor, přestože se to ani vzdáleně nepodobá Vám ani vaši blízkým. Ano, připravte se na to, že budete mít na talíři vše, co jste kdy neudělali nebo udělali jinak než bylo v dětství vašich ratolestí požadováno. Přijmete tuto skutečnost za poslední kvalitní ve vašem životě. Je to revize vaší výchovy, odraz vašeho života, zrcadlo vašeho podvědomí a myšlení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.