Jak je možné si udržet vztahy

Jak je možné si udržet vztahy

Kde je pravda?

Láska manželství, děti. Normální koloběh života. Pak přijde nějaký zlom, hádky, nedorozumění odluka a nakonec rozvod. Není teď hlavním problémem řešit, kde vznikla chyba, asi u obou dvou. Někdo víc dával někdo bral. Chyběla rovnováha. Už neplatí ve zlém i dobrém. Je to jen dobou? A co děti? Jak nahlíží na situaci mezi rodiči, kteří se nemilují, uráží se, nadávají na sebe. Co je na tom nejhorší i před dětmi. Uvědomují si ti dospělí, co vlastně dělají? Jak ničí, ubližují, degradují a snižují sebevědomí svých dětí! Jsou to vůbec v té chvíli jejich děti! Co když se z nich stávají rukojmí! Nástroj pomsty a vydírání? Kam se poděla pravda?

Když jsme se na téma pravdy bavili s jedním Velkým Člověkem. Padlo překrásné a hlavně pravdivé tvrzení. Opravdová pravda je součet stejných nebo velmi podobných názorů většinové skupiny lidí. Taková pravda někdy přeroste v dogma. Ovšem to jsme už někde příliš daleko za obzorem běžného vnímání.

Pojďme na začátek. Vztahy. Co je to skutečný vztah. Skládá se z několika základních ingrediencí, kterými jsou:

  • sounáležitost
  • souznění názorů
  • schopnost sdílet
  • chtíč ať už fyzický nebo poznávací

ke vztahu patří pouto:

  • láska
  • děti
  • ekonomický svazek

Když se potkají dva lidé, dochází k sounáležitosti a sympatii. Většinou jsou si schopni odkývat cokoliv, i to co není pravda (důležitý moment, zkuste si jej zapamatovat). Naučí se velmi rychle sdílet svoje pocity, ale také fyzický majetek. No a nakonec po sobě začnou neodolatelně toužit.

Pokračování je následující:
První ve vztahu vezme za své chtíč. Zkrátka po roce soužití se většinou vytratí chemie, která dva lidi tak silně stmelovala.
Jako druhá věc na seznamu umírá schopnost sdílet. Přichází touha po soukromí. Není potřeba být s druhým 24 hodin denně.
Třetí je na řadě názorové souznění. Už si ti dva neodkývají vše, co si řeknou, ale přicházejí první pochyby o pravdě toho druhého. Občas ji prostě nemá a přes to nejede vlak.
Nakonec vezme za své sounáležitost. Nebudu to prodlužovat. Začnou si lézt na nervy.

A zde přichází první náhled na pravdu. Je-li pravda na obou stranách, alibisticky ji nazýváme kompromis. Zažili jste někdy kompromis? Jestli říkáte, že ano, pak lžete a už raději ani nečtěte dál. Pokud říkáte že kompromis neexistuje, pomalu se začínáte blížit k pravdě, ale zatím kolem ní jen kroužíte a bojíte se říct, že kompromis je pavýmyslem politiků a jejich stran, alibismem dnešní společnosti. Oblíbená věta došli jsme ke kompromisu nemá pražádnou pravdu o skutečném jádru pudla. Nebojte se a přijměte s klidem, láskou a mírem, že kompromis je prostě sra…ka. Nikdy nikdo ke kompromisu nedošel. Pravda se vždy přikloní jako na houpačce k větší váze. Většinový názor je pravdou společnosti a společnost je jen tečkou špíny na ubruse vesmíru, ve kterém žijeme. Zdá se Vám to kruté. Ono to doopravdy kruté je. Otázka však zní!!! Má smysl se vůbec nějakým kompromisem zabývat? Nemá. Je to boj s větrnými mlýny. U kompromisu vždy jedna strana ustoupí z pravdy o krůček více nežli strana druhá. Nevěřím v kompromis a ani se o něj nesnažím a nikdy snažit nebudu.

Náhled druhý. Pravdu má protistrana. Přijetí pravdy je na jednu stranu otázkou rytířství a cti.Dokázat přijmout, že protivník nebo i partner či partnerka má pravdu je velmi šlechetné. Určitě jste někdy uznali pravdu svého protějšku. Mám pro Vás pochopení a je třeba zdůraznit, že jste velmi silní v tom co děláte. Ovšem teď mi řekněte. V čem Vám to pomohlo, že jste přiznali pravdu někoho jiného…..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.